Čím se liší japonský a čínský zelený čaj

Zatímco v Číně mletý zelený práškový čaj nakonec přišel o přízeň, ta naopak vzkvétala po celém Japonsku: metody produkce čaje matcha se v Japonsku téměř 800 let vylepšovaly a optimalizovaly ve snaze o dokonalý, smaragdově zelený prášek s jemně nasládlou chutí umami.

Mezitím Čína, Indie, Korea a další oblasti Asie vyvíjely vlastní metody produkce čaje tak, aby vyhovoval jejich vlastní chuti. Čínský zelený čaj patří stále mezi nejvzácnější na světě ‒ a má vlastní, úžasně složitou historii a kulturu, ale v důsledku se od japonského zeleného čaje velmi liší.
Zelený práškový čaj začala Čína produkovat asi před 15 lety, kdy vzrostla celosvětová poptávka po potravinách s příchutí zeleného čaje. Masově vyráběné produkty, jako jsou balené ledového čaje, nevyžadují žádnou zvlášť výbornou kvalitu čaje.

Ale když se začal čaj matcha vyvážet z Japonska, čínští čajoví farmáři si uvědomili, že se mohou PŘIBLÍŽIT technikám pěstování a zpracování japonského zeleného čaje matcha, jako je zastínění a mletí listů, aby mohli konkurovat japonskému trhu.

Přiblížit je zde to správné slovo: podobnost mezi čínským zeleným práškovým čajem a japonským čajem matcha končí u slova prášek. Terroir, tedy vlastnosti půdy, jsou v jihozápadní Číně zcela odlišné od jižního Japonska a půda produkuje zcela jiný čaj.

Výrobní metody

Jakmile jsou čajové lístky sklizeny, že je třeba je rychle usušit, aby se zastavila oxidace, která jinak může způsobit fádní chuť a vzhled čaje. Čínští a japonští výrobci mají různé techniky pro pěstování a výrobu čaje matcha:

• V Číně se zelený čaj obvykle nepěstuje ve stínu a pro zastavení oxidace se suší „smažením na pánvích“. Tento proces usnadňuje fermentaci čaje, nepatrně mění jeho barvu a chuť. Je-li zelený práškový čaj vyráběn v Číně, je tento tradiční čínský proces často opakován, což vede k jednotvárnější barvě a chuti oproti japonskému matcha.
• Naopak v Japonsku se čaj spaří a potom suší vzduchem, aby se zachovala jasně zelená barva mladých čajových lístků a sladká rostlinná chuť.

Obavy z toxicity čínských čajů

V březnu 2011 zasáhlo centrální Japonsko silné zemětřesení a tsunami, která zaplavila jadernou elektrárnu ve Fukušimě. Zatímco zemětřesení v oblasti Tóhoku mělo obrovský citový dopad na celé Japonsko, regiony ve středním Japonsku ‒ Chiba, Fukušima, Gunma, Ibaraki, Kanagawa, Šizuoka, Tochigi a Tokio ‒ poté zaznamenaly nebezpečné úrovně radiace v potravinách. V japonských čajových pěstitelských oblastech, jako jsou například Nishio a Uji, kde se pěstuje Matcha Tea, nebyly žádné významné hladiny radiace zaznamenány před ani po roce 2011.
To je důležité, protože Japonsko má jeden z nejpřísnějších maximálních limitů radiace ve světě: 100 Bq na kilogram v porovnání s 1200 Bq na kilogram ve Spojených státech!

V roce 2006 si Čína vysloužila odsouzení ze strany Evropské unie, Spojených států a Kanady, když se zjistilo, že 32 % vzorků čínských zelených čajů překročilo limit 2 mikrogramů toxinů na čajovou lžičku. Žádný z testovaných japonských čajových lístků tento limit nepřekročil. V roce 2013 organizace Greenpeace náhodně testovala 18 různých čínských čajů a zjistila, že 12 z nich obsahovalo pesticidy ‒ včetně methomylu a endosulfanu ‒ které jsou Stockholmskou úmluvou přísně zakázány.

Přísné normy naší značky Matcha Tea

Když jsme s Matcha Tea začínali, poctivě jsme prošli desítky a desítky vzorků z celého Japonska a Číny ‒ od skutečného „bláta“, které páchlo jako rozemleté seno, až po na některé opravdu velkolepé, křiklavě zelené prášky s téměř mystickou aurou (a cenou). Bez výjimky, nikdy jsme nenašli čínský zelený práškový čaj, který splňuje naše přísné standardy a který bychom se odvážili nazývat matcha.
Samozřejmě se nedá říct, že nemáme v úctě čaj z Číny nebo že regionální produkt nemůže být reprodukován novým způsobem. Ale chceme říct, že tradiční know-how, stovky let pokusů a omylů a upřímná láska k tomu, co děláte, mluví za sebe.